Johannes Pischel, Chronist der kath. Pfarrgemeinde in Hirschfelde
Znamení usmíření
Kronikář farní obce: důchodce Johannes Pischel z Hirschfelde
Důchodce Johannes Pischel sbírá fotografie a dokumenty k historii své katolické farní obce v Hirschfelde. Vystavil je v roce 2009, kdy si obec připomínala své 90 výročí. Toto období je úzce spojeno se současným Domkem pro poutníky stejně, jako s vlastním osudem Johanna Pischela.
Vyrostl v podstávkovém domě
Na pozemku v uličce Komturgasse se vyzná. Spolu se svojí ženou Mariannou se ve zdejším malém katolickém kostele vzali v roce 1959 a později na faře strávili leckteré odpoledne s farní obcí. Oba pocházejí z obce Seitendorf. Tato obec leží čtyři kilometry vpravo od Nisy a dnes se polsky nazývá Zatonie. Oba se však poznali mnohem později v Hirschfelde.
Dědeček Johanna Pischela se v obci Seitendorf usadil v roce 1860. On sám je ročník 1934. Rodiče měli malý statek. Společně se svým synem a dcerou žili v podstávkovém domě.
Odsun a nový začátek
Když se v roce 1945 válka vrátila do Německa, změnil se tehdy desetiletému chlapci život. „Fronta se stále blížila. Vesnici za vesnicí obsazovali Rusové. Již začátkem roku 1945 táhly naší vsí průvody uprchlíků ze Slezska“, vzpomíná dnešní důchodce.
Spolu s koncem války se německá východní hranice posunula na Lužickou Nisu. „Jednoho červnového dne jsme v šest hodin museli všichni opustit naše domy. Pod dohledem polských vojáků se naše rodina s dalšími Němci přestěhovala za řeku. Jen s naloženým vozíkem. Našich pět krav tam zůstalo.“
Novými zastávkami v životě odsunutých se stala obec Großhennersdorf, později Rosenthal, která je od roku 1950 část obce Hirschfelde. Tovaryš řemesla sedlářského a čalounického pak poznal svoji Mariannu ze sousední obce Dittelsdorf a po svatbě zůstali oba v Hirschfelde. Johannes Pischel se přeškolil a 34 let pracoval v betonárce.
Komenda a statek
Svůj zájem o církevní historii obce objevil jako důchodce. K datům, zaznamenaným v kronice, patří například to, že katolíci z Hirschfelde jsou od roku 2002 součástí žitavské farnosti.
O církevním životě v ulici Komturgasse by Johannes Pischel mohl vyprávět mnohé. „Na tomto místě měli Johanité prokazatelně po roce 1365 komendu. Současně s reformací tuto komendu řád v roce 1570 opustil.“Objekt pak byl patrně využíván jako statek. Na místě neznámé dřívější stavby byl před zhruba 300 lety postaven dnešní chlévní typ podstávkového domu.
Návrat katolického života
„Konkrétnější je opět polovina 19. století“, vypráví kronikář. „Obec Hirschfelde se rozvíjela v průmyslovou obec a přitahovala i řadu katolíků“. Tehdy patřili pod faru v Seitendorfu. Výuku náboženství prováděli kaplani ze Seitendorfu v soukromých domech v Hirschfelde.“
Od roku 1912 se farář Edmund Grohmann ze Seitendorfu snažil získat pozemek pro Dům Boží v Hirschfelde. „Pomoc přišla v roce 1917 od sládka Vogta, což byl švagr tehdejšího majitele pivovaru Uhlemanna. Pro katolickou církev získal objekt v ulici Komturgasse s protilehlým kravínem“, pokračuje Johannes Pischel.
Od kaple po kostel
Začalo nové období: Rodina Vogtova se nastěhovala do podstávkového domu a místní stavební mistr Kretschmer přestavěl v roce 1919 kravín na kapli. Ta však brzy přestala stačit. V roce 1935 nahradil kapli malý katolický kostel, zasvěcený Sv. Konrádu z Parzhamu, kapucínovi z bavorského Altöttingu, který byl o rok dříve svatořečen. Z podstávkového domu se stala fara, v letech 1935 až 1970 zde bydlel kostelník a domovník Richard Bärsch se svojí manželkou Friedou.
„Nejprve patřilo Hirschfelde pod faru v Seitendorfu. V roce 1945 se pak na faru nastěhoval první samostatný farář v Hirschfelde, Otto Vath. V této době zde své útočiště našla i řada uprchlíků a odsunutých. V letech 1956 až 1976 byl katolickým farářem v obci Edwin Loos. Církev budovu využívala až do roku 1992, jelikož se Hirschfelde zatím stalo vikariátem farnosti Navštívení Panny Marie v Žitavě a nemělo vlastní farnost“, vypráví Johannes Pischel.
Setkání a smíření
Důchodce stojí u Domku pro poutníky v Hirschfelde. Budovu zná již mnohá desetiletí. Byl přitom, když se v létě 2010 pokládal základní kámen pro rekonstrukci prázdné fary. „Tak krásný tento podstávkový dům ještě nikdy nebyl,“ těší se ze zdařilé záchrany. „Tato ubytovací kapacita a místo pro setkávání tak blízko bodu trojzemí je také hezkým znamením usmíření“
Důchodce Johannes Pischel sbírá fotografie a dokumenty k historii své katolické farní obce v Hirschfelde. Vystavil je v roce 2009, kdy si obec připomínala své 90 výročí. Toto období je úzce spojeno se současným Domkem pro poutníky stejně, jako s vlastním osudem Johanna Pischela.
Vyrostl v podstávkovém domě
Na pozemku v uličce Komturgasse se vyzná. Spolu se svojí ženou Mariannou se ve zdejším malém katolickém kostele vzali v roce 1959 a později na faře strávili leckteré odpoledne s farní obcí. Oba pocházejí z obce Seitendorf. Tato obec leží čtyři kilometry vpravo od Nisy a dnes se polsky nazývá Zatonie. Oba se však poznali mnohem později v Hirschfelde.
Dědeček Johanna Pischela se v obci Seitendorf usadil v roce 1860. On sám je ročník 1934. Rodiče měli malý statek. Společně se svým synem a dcerou žili v podstávkovém domě.
Odsun a nový začátek
Když se v roce 1945 válka vrátila do Německa, změnil se tehdy desetiletému chlapci život. „Fronta se stále blížila. Vesnici za vesnicí obsazovali Rusové. Již začátkem roku 1945 táhly naší vsí průvody uprchlíků ze Slezska“, vzpomíná dnešní důchodce.
Spolu s koncem války se německá východní hranice posunula na Lužickou Nisu. „Jednoho červnového dne jsme v šest hodin museli všichni opustit naše domy. Pod dohledem polských vojáků se naše rodina s dalšími Němci přestěhovala za řeku. Jen s naloženým vozíkem. Našich pět krav tam zůstalo.“
Novými zastávkami v životě odsunutých se stala obec Großhennersdorf, později Rosenthal, která je od roku 1950 část obce Hirschfelde. Tovaryš řemesla sedlářského a čalounického pak poznal svoji Mariannu ze sousední obce Dittelsdorf a po svatbě zůstali oba v Hirschfelde. Johannes Pischel se přeškolil a 34 let pracoval v betonárce.
Komenda a statek
Svůj zájem o církevní historii obce objevil jako důchodce. K datům, zaznamenaným v kronice, patří například to, že katolíci z Hirschfelde jsou od roku 2002 součástí žitavské farnosti.
O církevním životě v ulici Komturgasse by Johannes Pischel mohl vyprávět mnohé. „Na tomto místě měli Johanité prokazatelně po roce 1365 komendu. Současně s reformací tuto komendu řád v roce 1570 opustil.“Objekt pak byl patrně využíván jako statek. Na místě neznámé dřívější stavby byl před zhruba 300 lety postaven dnešní chlévní typ podstávkového domu.
Návrat katolického života
„Konkrétnější je opět polovina 19. století“, vypráví kronikář. „Obec Hirschfelde se rozvíjela v průmyslovou obec a přitahovala i řadu katolíků“. Tehdy patřili pod faru v Seitendorfu. Výuku náboženství prováděli kaplani ze Seitendorfu v soukromých domech v Hirschfelde.“
Od roku 1912 se farář Edmund Grohmann ze Seitendorfu snažil získat pozemek pro Dům Boží v Hirschfelde. „Pomoc přišla v roce 1917 od sládka Vogta, což byl švagr tehdejšího majitele pivovaru Uhlemanna. Pro katolickou církev získal objekt v ulici Komturgasse s protilehlým kravínem“, pokračuje Johannes Pischel.
Od kaple po kostel
Začalo nové období: Rodina Vogtova se nastěhovala do podstávkového domu a místní stavební mistr Kretschmer přestavěl v roce 1919 kravín na kapli. Ta však brzy přestala stačit. V roce 1935 nahradil kapli malý katolický kostel, zasvěcený Sv. Konrádu z Parzhamu, kapucínovi z bavorského Altöttingu, který byl o rok dříve svatořečen. Z podstávkového domu se stala fara, v letech 1935 až 1970 zde bydlel kostelník a domovník Richard Bärsch se svojí manželkou Friedou.
„Nejprve patřilo Hirschfelde pod faru v Seitendorfu. V roce 1945 se pak na faru nastěhoval první samostatný farář v Hirschfelde, Otto Vath. V této době zde své útočiště našla i řada uprchlíků a odsunutých. V letech 1956 až 1976 byl katolickým farářem v obci Edwin Loos. Církev budovu využívala až do roku 1992, jelikož se Hirschfelde zatím stalo vikariátem farnosti Navštívení Panny Marie v Žitavě a nemělo vlastní farnost“, vypráví Johannes Pischel.
Setkání a smíření
Důchodce stojí u Domku pro poutníky v Hirschfelde. Budovu zná již mnohá desetiletí. Byl přitom, když se v létě 2010 pokládal základní kámen pro rekonstrukci prázdné fary. „Tak krásný tento podstávkový dům ještě nikdy nebyl,“ těší se ze zdařilé záchrany. „Tato ubytovací kapacita a místo pro setkávání tak blízko bodu trojzemí je také hezkým znamením usmíření“