Zachránit pro budoucnost
Rozhovor s Ing. Knutem Wolfem, nezávislým architektem
K osobě: Knut Wolf, ročník 1947, pochází z obce Friedersdorf v Horní Lužici. Architekturu studoval na Technické univerzitě v Drážďanech, později se mimo jiné podílel na rekonstrukci historického jádra německého Zhořelce a od roku 1990 je architektem na volné noze. S jeho jménem je spojena řada podstávkových domů v Horní Lužici, například budova starého mandlu (Alte Mangel) v obci Ebersbach a celá řada oceněných budov v obci Großschönau. Knut Wolf sám bydlí a pracuje ve vlastním podstávkovém domě v obci Kurort Jonsdorf.
Vaším úkolem bylo, přestavět budovu bývalé fary na ubytovnu pro poutníky, ve které se měly nacházet i místnosti pro sdružení a výstavní prostory. Co přitom bylo největší výzvou?
Výzvou, kterou bylo nutno zvládnout, bylo zachovat staré a citlivě zabudovat nové prvky tak, aby budova měla budoucnost. Ten, kdo je majitelem podstávkového domu nebo takový dům koupí, ten stojí před podobnými problémy. Jak mohu ve svém krásném době dobře bydlet i v 21. století? Budovy jsou často staleté. A právě to je dělá krásnými, ale i zrádnými. Jako stavební památky vyžadují zvláštní péči, ale i nápady na moderní vybavení. Jinak hrozí nebezpečí, že nebudou využívány a zchátrají. Naše „živé staveniště“ bylo příkladem, jak se taková záchrana může podařit.
Čím se tato rekonstrukce lišila od Vašich jiných projektů?
Specifikum spočívalo v plánovaném multifunkčním využití v závislosti na sezóně – nepřetržitě v období od Velikonoc do října a příležitostně v zimě v případech, kdy se zde budou pořádat nějaké akce. Obytný dům je oproti tomu využíván zpravidla po celý rok konstantně. To má různé důsledky pro vytápění a izolaci. Dalším důležitým aspektem je typ stavby jako takový: Žádný podstávkový dům není jeden jako druhý. Měli jsme před sebou několik set let starou budovu, z jejíž původní podoby se toho dochovalo málo. Dnešní budova procházela až do dvacátého století různými přestavbami a dostavbami.
Co lze říci o konstrukci?
Budova byla původně postavena jako chlévní dům, z hlediska stavebního objektu se jednalo o spíše skromnější budovu. Pro úspornou stavbu mluví nízká výška stropu. Dnešní světnice a zaklenutá část pocházejí z doby pozdější přestavby. Mezi podstávkovými domy patří mezi stavby s průběžnými stojkami, což je starší konstrukční typ tohoto druhu architektury. V případě Domku pro poutníky přesahují nárožní sloupy podstávky blokovou světnici. Spojují roubené patro s podpěrnou konstrukcí a sahají až po střešní trámy. V jížní části přízemí pak stojí za podstávkou třístranná bloková světnice. Střední a severní část budovy je masivně vyzděna. Roubení se dříve nacházelo na celém horním patře, viditelné je však pouze nad blokovou světnicí. Polovalbová střecha je pokryta ručně taženými bobrovkami.
V jakém stavu jste objekt přebíral?
Objekt naléhavě vyžadoval sanaci. Téměř dvacet let se budova nevyužívala a byla prázdná, což vedlo k významnému zanedbání oprav. Poškozené části a nedostatečná ochrana dřeva v podstávce, napadení houbami a hmyzem v částech blokové světnice, škody, způsobené vlhkem a solemi na zdivu, poškozená půda, dveře a okna, nedostatečné technické vybavení, snížená nosnost střešních nosníků…Kromě toho budově po celá desetiletí škodil průmyslový prach a další vlivy životního prostředí. Také profil okolního terénu měl svá úskalí: Tato stará budova se nachází o několik metrů níže, nežli silnice, vedoucí okolo, která byla postavena později. To představuje problém při odvodnění.
Jak proběhlo omlazení domu?
Spolupracovali jsme s více než 30 řemeslníky, kteří ovládají tradiční techniky pro rekonstrukci podstávkových domů a kteří nové technické vybavení uplatňují s rozmyslem. Velkou logistickou výzvou byla rovněž spolupráce pokrývačů, tesařů, truhlářů a řemeslníků, specializujících se na hliněné stavby, zedníků, elektrikářů, instalatérů a topenářů. Ruku v ruce jsme odstraňovali poškozená místa v budově, opravovali závady, prováděli stavebně fyzikální změny, používali ekologické stavební materiály, mimo jiné 50 tun hlíny, instalovali domovní instalace, odpovídající současné době a tak dále. Průběžně na stavbě pracovali i dobrovolníci z obce Hirschfelde, kteří pracně odstraňovali vrstvy barev ve světnici.
Kolik dřevěných prvků na Domku pro poutníky je ještě historickým materiálem?
Stará dřevěná konstrukce se až na několik oprav dochovala. Některá okna mohla zůstat zachována v originálu, jiná byla nahrazena podle zásad památkové péče. Opraveny a omítnuty byly staré dřevěné nástavby a hrázděné stěny. Opatrní jsme byli i v případě další staré substance. Byly opraveny zděné klenuté místnosti, které byly rovněž omítnuty hliněnými omítkami. Nedotčená zůstala historická střešní krytina na přední straně budovy. Zadní strana vyžadovala opravu, tady byly sejmuty staré, ručně tažené bobrovky, opraveny a znovu uloženy v maltové krytině.
Jak jste vyřešili smíšené využití?
Kromě elektrických rozvodů a sanitární techniky spočíval rozhodující úkol ve zlepšené tepelné izolaci a moderním vytápění. Vodu pro vytápění a teplou vodu připravujeme pomocí geotermiky. Pro tyto účely jsme zabudovali solární vodní tepelné čerpadlo se dvěma sondami, které sahají do hloubky 140 metrů pod zem. V celém domě je zabudován systém nízkoteplotního vytápění s topením v podlaze a ve zdech. Pro tento systém mluví mimo jiné nízká spotřeba energie a dobré klima v místnosti. Různým časům a podmínkám využití odpovídá několik topných zón. 25 oken v patře má trojité zasklení.
Jaká nejhorší překvapení jste během stavebních prací zažil?
Poté, co byly odstraněny zpuchřelé fošny a odstraněny staré omítky se v průběhu stavebních prací i přes pečlivé průzkumy v rámci přípravy stavby objevila řada dalších, závažných škod, jako se to například stalo poté, co jsme v klenuté místnosti odstranili podlahu. To jsme nevěřili vlastním očím. Základy se skládaly pouze z tenké vrstvy oblázků na vlhkém jílu. To se nedalo předpokládat. Naši předkové tam z nějakých neznámých důvodů šetřili. Existovalo akutní nebezpečí zhroucení základů stavby. Jako nouzové zajištění jsme nasypali 20 tun štěrku a podepřeli klenbu. Později se musel celý prostor nákladně nově založit. Jednak to vedlo ke zdržení stavebních prací a jednak si to vyžádalo dodatečné prostředky od Saské rozvojové banky.
Z čeho jste během rekonstrukce měl největší radost?
Z několika věcí. Například se podařilo zachránit secesní kachlová kamna ve světnici. Stála na prohnilém podloží a hrozilo, že se zřítí. Historický klenot byl odborně rozložen, uložen a po obnově byl ve světnici znovu postaven. Nyní jsou tato kamna vybavena moderním topeništěm s elektronickým řízením ventilace. Potěším pro oko je zcela nová prkenná podlaha s dlouhými, 40 centimetrů dlouhými a skrytě šroubovanými prkny z douglasky. Významným způsobem utváří přirozený charakter budovy. A další hezké detaily: Dřevěné schodiště do patra a podkroví bylo vyrobeno podle historické předlohy. Také hliněné omítky v několika barevných odstínech poskytují Domku pro poutníky oproti ostatním budovám něco mimořádného. Použity byly přírodní zeminy bez přísad barviv.
Jaký dojem si z Domku pro poutníky mají jeho hosté odnést?
Obraz domácí pohostinnosti se skromným účinkem na venek, který zprostředkuje pocit ceny historické stavební substance. Stavba vědomě ukazuje svoji věkovou strukturu. Jako poutník jí můžete zažít, můžete si jí vážit a můžete se naučit jí milovat. Doufám, že si hosté budou rádi připomínat skutečnost, že jsme tuto starou budovu dobře opravili pro dnešní i budoucí generace tak, aby se při své pouti mohli cítit velmi dobře.
K osobě: Knut Wolf, ročník 1947, pochází z obce Friedersdorf v Horní Lužici. Architekturu studoval na Technické univerzitě v Drážďanech, později se mimo jiné podílel na rekonstrukci historického jádra německého Zhořelce a od roku 1990 je architektem na volné noze. S jeho jménem je spojena řada podstávkových domů v Horní Lužici, například budova starého mandlu (Alte Mangel) v obci Ebersbach a celá řada oceněných budov v obci Großschönau. Knut Wolf sám bydlí a pracuje ve vlastním podstávkovém domě v obci Kurort Jonsdorf.
Vaším úkolem bylo, přestavět budovu bývalé fary na ubytovnu pro poutníky, ve které se měly nacházet i místnosti pro sdružení a výstavní prostory. Co přitom bylo největší výzvou?
Výzvou, kterou bylo nutno zvládnout, bylo zachovat staré a citlivě zabudovat nové prvky tak, aby budova měla budoucnost. Ten, kdo je majitelem podstávkového domu nebo takový dům koupí, ten stojí před podobnými problémy. Jak mohu ve svém krásném době dobře bydlet i v 21. století? Budovy jsou často staleté. A právě to je dělá krásnými, ale i zrádnými. Jako stavební památky vyžadují zvláštní péči, ale i nápady na moderní vybavení. Jinak hrozí nebezpečí, že nebudou využívány a zchátrají. Naše „živé staveniště“ bylo příkladem, jak se taková záchrana může podařit.
Čím se tato rekonstrukce lišila od Vašich jiných projektů?
Specifikum spočívalo v plánovaném multifunkčním využití v závislosti na sezóně – nepřetržitě v období od Velikonoc do října a příležitostně v zimě v případech, kdy se zde budou pořádat nějaké akce. Obytný dům je oproti tomu využíván zpravidla po celý rok konstantně. To má různé důsledky pro vytápění a izolaci. Dalším důležitým aspektem je typ stavby jako takový: Žádný podstávkový dům není jeden jako druhý. Měli jsme před sebou několik set let starou budovu, z jejíž původní podoby se toho dochovalo málo. Dnešní budova procházela až do dvacátého století různými přestavbami a dostavbami.
Co lze říci o konstrukci?
Budova byla původně postavena jako chlévní dům, z hlediska stavebního objektu se jednalo o spíše skromnější budovu. Pro úspornou stavbu mluví nízká výška stropu. Dnešní světnice a zaklenutá část pocházejí z doby pozdější přestavby. Mezi podstávkovými domy patří mezi stavby s průběžnými stojkami, což je starší konstrukční typ tohoto druhu architektury. V případě Domku pro poutníky přesahují nárožní sloupy podstávky blokovou světnici. Spojují roubené patro s podpěrnou konstrukcí a sahají až po střešní trámy. V jížní části přízemí pak stojí za podstávkou třístranná bloková světnice. Střední a severní část budovy je masivně vyzděna. Roubení se dříve nacházelo na celém horním patře, viditelné je však pouze nad blokovou světnicí. Polovalbová střecha je pokryta ručně taženými bobrovkami.
V jakém stavu jste objekt přebíral?
Objekt naléhavě vyžadoval sanaci. Téměř dvacet let se budova nevyužívala a byla prázdná, což vedlo k významnému zanedbání oprav. Poškozené části a nedostatečná ochrana dřeva v podstávce, napadení houbami a hmyzem v částech blokové světnice, škody, způsobené vlhkem a solemi na zdivu, poškozená půda, dveře a okna, nedostatečné technické vybavení, snížená nosnost střešních nosníků…Kromě toho budově po celá desetiletí škodil průmyslový prach a další vlivy životního prostředí. Také profil okolního terénu měl svá úskalí: Tato stará budova se nachází o několik metrů níže, nežli silnice, vedoucí okolo, která byla postavena později. To představuje problém při odvodnění.
Jak proběhlo omlazení domu?
Spolupracovali jsme s více než 30 řemeslníky, kteří ovládají tradiční techniky pro rekonstrukci podstávkových domů a kteří nové technické vybavení uplatňují s rozmyslem. Velkou logistickou výzvou byla rovněž spolupráce pokrývačů, tesařů, truhlářů a řemeslníků, specializujících se na hliněné stavby, zedníků, elektrikářů, instalatérů a topenářů. Ruku v ruce jsme odstraňovali poškozená místa v budově, opravovali závady, prováděli stavebně fyzikální změny, používali ekologické stavební materiály, mimo jiné 50 tun hlíny, instalovali domovní instalace, odpovídající současné době a tak dále. Průběžně na stavbě pracovali i dobrovolníci z obce Hirschfelde, kteří pracně odstraňovali vrstvy barev ve světnici.
Kolik dřevěných prvků na Domku pro poutníky je ještě historickým materiálem?
Stará dřevěná konstrukce se až na několik oprav dochovala. Některá okna mohla zůstat zachována v originálu, jiná byla nahrazena podle zásad památkové péče. Opraveny a omítnuty byly staré dřevěné nástavby a hrázděné stěny. Opatrní jsme byli i v případě další staré substance. Byly opraveny zděné klenuté místnosti, které byly rovněž omítnuty hliněnými omítkami. Nedotčená zůstala historická střešní krytina na přední straně budovy. Zadní strana vyžadovala opravu, tady byly sejmuty staré, ručně tažené bobrovky, opraveny a znovu uloženy v maltové krytině.
Jak jste vyřešili smíšené využití?
Kromě elektrických rozvodů a sanitární techniky spočíval rozhodující úkol ve zlepšené tepelné izolaci a moderním vytápění. Vodu pro vytápění a teplou vodu připravujeme pomocí geotermiky. Pro tyto účely jsme zabudovali solární vodní tepelné čerpadlo se dvěma sondami, které sahají do hloubky 140 metrů pod zem. V celém domě je zabudován systém nízkoteplotního vytápění s topením v podlaze a ve zdech. Pro tento systém mluví mimo jiné nízká spotřeba energie a dobré klima v místnosti. Různým časům a podmínkám využití odpovídá několik topných zón. 25 oken v patře má trojité zasklení.
Jaká nejhorší překvapení jste během stavebních prací zažil?
Poté, co byly odstraněny zpuchřelé fošny a odstraněny staré omítky se v průběhu stavebních prací i přes pečlivé průzkumy v rámci přípravy stavby objevila řada dalších, závažných škod, jako se to například stalo poté, co jsme v klenuté místnosti odstranili podlahu. To jsme nevěřili vlastním očím. Základy se skládaly pouze z tenké vrstvy oblázků na vlhkém jílu. To se nedalo předpokládat. Naši předkové tam z nějakých neznámých důvodů šetřili. Existovalo akutní nebezpečí zhroucení základů stavby. Jako nouzové zajištění jsme nasypali 20 tun štěrku a podepřeli klenbu. Později se musel celý prostor nákladně nově založit. Jednak to vedlo ke zdržení stavebních prací a jednak si to vyžádalo dodatečné prostředky od Saské rozvojové banky.
Z čeho jste během rekonstrukce měl největší radost?
Z několika věcí. Například se podařilo zachránit secesní kachlová kamna ve světnici. Stála na prohnilém podloží a hrozilo, že se zřítí. Historický klenot byl odborně rozložen, uložen a po obnově byl ve světnici znovu postaven. Nyní jsou tato kamna vybavena moderním topeništěm s elektronickým řízením ventilace. Potěším pro oko je zcela nová prkenná podlaha s dlouhými, 40 centimetrů dlouhými a skrytě šroubovanými prkny z douglasky. Významným způsobem utváří přirozený charakter budovy. A další hezké detaily: Dřevěné schodiště do patra a podkroví bylo vyrobeno podle historické předlohy. Také hliněné omítky v několika barevných odstínech poskytují Domku pro poutníky oproti ostatním budovám něco mimořádného. Použity byly přírodní zeminy bez přísad barviv.
Jaký dojem si z Domku pro poutníky mají jeho hosté odnést?
Obraz domácí pohostinnosti se skromným účinkem na venek, který zprostředkuje pocit ceny historické stavební substance. Stavba vědomě ukazuje svoji věkovou strukturu. Jako poutník jí můžete zažít, můžete si jí vážit a můžete se naučit jí milovat. Doufám, že si hosté budou rádi připomínat skutečnost, že jsme tuto starou budovu dobře opravili pro dnešní i budoucí generace tak, aby se při své pouti mohli cítit velmi dobře.